Žák má právo...

3. 3. 2016 12:43
Rubrika: Slohové štěky

Jako každý rok tak i letos přichází na řadu neoblíbená prvozářijová kratochvíle – čtení školního řádu. Můj mozek (stejně jako mozky všech mých spolužáků – mazáků z oktávy) vypíná už při slovním spojení „základní ustanovení“. Poklidné vzpomínání na prožité léto je však náhle narušeno článkem 3, „Žák má právo“, který ke mně dolehl od katedry. Wow! Tak tedy existuje více práv žáka než jen právo vzdát se svých práv v momentě překročení školního prahu?

Odstavec A: žák má právo na vzdělání a školské služby a na účast ve výuce podle rozvrhu hodin. Vzpomínám si, jak jsme poprvé spílali Marii Terezii, když jsme se ve čtvrté třídě dozvěděli, že to ona je zodpovědná za naše každodenní muka. Mám pocit, že tohoto práva by se každý student v Česku ochotně a s radostí vzdal, přestože navenek by se tvářil, jaká je to pro něj obrovská oběť. Jsme totiž tohoto práva přesyceni a mnohé nám chybí do nadšení Afričančat denně se trmácejících i několik kilometrů za vzděláním do chabě zařízené přeplněné školy. V našich hlavách byl totiž termín „právo“ nahrazen mnohem méně libozvučným pojmem „povinnost“. A mezi námi když něco musím, nechce se mi do toho už jen proto, že musím.

Odstavec B: žák má právo na odpočinek a volný čas. Toto žákovské právo je soustavně pošlapáváno nejen kantory, ale i rodiči. V prvním případě jsou prostředkem domácí úkoly a písemné prověrky. Velice sporná (a podle mého názoru už za hranou) je také věta: „Máte se učit z hodiny na hodinu.“ Držet se této rady, jejíž výuce je nepochybně na pedagogických fakultách věnován předmět minimálně ve dvou semestrech, a denně se po příchodu z osmihodinové šichty ve škole znovu zaobírat tím, co se tam dělo, a také tím, co se tam bude dít zítra, by znamenalo tvářit se, že odstavec B článku 3 neexistuje.

Druhou skupinou porušovatelů tohoto odstavce jsou naše první vzory – tedy rodiče. „Dokud se nenaučíš na tu zítřejší slepou mapu stromů a kopců na Sibiři a neuděláš ten úkol na počet zrnek písku na Sahaře, nepůjdeš nikam.“ Marné je veškeré vysvětlování, že Sahara ani Sibiř neutečou, kdežto fotbalový zápas SLM (Sídlištní ligy mistrů) na plácku za domem se bez nás neobejde.

Ve výčtu žákovských práv taky bolestně chybí právo beztrestně nevypovídat a právo na advokáta (např. při ústním zkoušení nebo v případě rozhodně samovolného rozpadu okna ve třídě), případně záchranné právo „Fuente Ovejuna“.

Nezbývá než upozornit na jistou podobnost s Ústavou 9. Května z roku 1948, která „formálně zachovávala znaky demokratického státu, v praxi ale nebyla dodržována“, neb práva žáků jsou v realitě taktéž buď převedena v povinnost, nebo nejsou dodržována vůbec.

Jsme tedy zase jen u počátečního práva (povinnosti…?) vzdát se svých práv.

Zobrazeno 2280×

Komentáře

JiKu

Jé, to je príma. Von ještě někdo ví, co to je Fuente Ovejuna! :-)
Možná přece jen národ nezhyne.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz