Římské postřehy

28. 2. 2016 16:36
Rubrika: Ze života animátora | Štítky: rim

O jarních prázdninách jsme se ségrou vyrazily do Věčného Města... Co mi z tohoto výletu nejvíc utkvělo v hlavě? 

Přecházení přes silnici

Tato adrenalinová zábava je v Římě vyhrazena jen pro lidi s velkou odvahou. Postavíte-li se totiž k přechodu, po chvíli zjistíte, že nikdo nezastaví. Nezbývá než vyčíhnout chvíli, kdy není provoz tak hustý a vykročit. Prokážete-li dostatek odvahy k tomuto činu, máte vyhráno, neboť přestože to tak někdy nevypadá, když už jste ve vozovce, tak vás nesrazí (nebo jsme měly prostě štěstí).

Parkování

Římané a auta podruhé. Potřebujete zaparkovat, ale všechna parkovací místa jsou obsazená? Nevadí, nechte to v podstatě kdekoliv. Udělejte třeba druhou řadu. Rada pro pěší vztahující se ještě k předchozímu bodu: (nejen) při přecházení si všímejte, ve kterém autě je i řidič. Občas budete překvapeni.

 

Sirény

V italském provozu je potřeba zajistit, že se policisté, záchranáři a hasiči dostanou k potřebným bezpečně a včas. Jak na to? Sirény! Vzhledem k tomu, že všichni používají stejný zvukový signál, je poměrně jedno, jestli stojíte v ulici, kde se nachází místní nemocnice, nebo vás právě míjí skupina policejních aut, která se přesunuje k zajištění bezpečnosti před nějakou památkou. Ale po dvou dnech si na tento zprvu nepříjemný zvuk zvyknete.

Selfie tyče

Možno zakoupit kdekoliv. Oni pánové z velké části afrického původu, kteří je prodávají, jsou na každém rohu. A tyčí je vždy dostatek (přiznám se, že za celý pobyt jsem neviděla nikoho, kdo by prodal aspoň jednu).

Angličtina

Je na některých místech ignorována. Když pozdravíte anglicky, je vám mnohdy odpovězeno italsky (v lepším případě) nebo vůbec (v horším případě). A to třeba i v obchodu se suvenýry, kde si člověk říká, že by snad mohli umět.

Vojáci

Po útocích ve Francii dohlíží na bezpečnost v Římě i vojáci. Dvojice mužů (a žen) v zeleném s puškami potkáte u všech známých památek, ve stanicích metra. Vyfotit se s vámi nesmí, ale většinou umí slušně anglicky a orientují se v okolí. Hodí se například, když netušíte, kde jste, nebo aby vám sdělili, že jste u správné baziliky, akorát vchod je z druhé strany.

Bezpečnostní kontroly

Je to jako na letišti. Batoh na pás, projít rámem. Touto kontrolou jsme musely projít před každou z hlavních bazilik. Přiznám se k lenosti – nikdy se mi nechtěl sundávat pásek, jehož kovová přezka vždy vadila bezpečnostnímu rámu. Naštěstí se hlídkující policisté vždy spokojili s vyhrnutím mikiny a větou „I think it is the belt.“ Jen jednou po mě chtěli ukázat obsah kapes, avšak růženec naštěstí nebyl klasifikován jako zbraň.

Kostely

Centrum celého Říma je protkáno hustou sítí kostelů. Většinou vypadají hodně podobně a nemají věže, takže není možné se podle nich orientovat tak dobře jako třeba v centru Prahy. Každopádně většina z nich je otevřená, takže se můžete zastavit k modlitbě (na prázdný svatostánek jsem navíc narazila snad jen jednou nebo dvakrát) nebo k prohlídce bohaté výzdoby. V některých kostelech se slouží dokonce i více mší denně, stačí si jen vybrat. Orientační poznámka – pokud jste deset minut nepotkali žádný kostel, pravděpodobně jste se ztratili mimo centrum.

Zasvěcené osoby

V okolí centra katolické církve je poměrně běžné, že potkáte množství lidí s duchovním povoláním. Můžete to pojmout i jako hru – když vidíš kolárek, závoj nebo hábit, udělej si čárku. Moje skóre za 4 dny strávené v Římě – 14 bratrů, 94 sester a 83 kněží (+ jako bonus 1 jáhen, 3 američtí bohoslovci a 1 český kněz bez kolárku).

Baziliky

Stojí za to počkat si ve frontě na bezpečnostní kontrolu před bazilikou, pak projít svatou bránou a následně prostě žasnout nad mohutností, výzdobou a hlavně posvátnou atmosférou těchto míst. V každé bazilice je navíc jedna boční kaple vyhrazena k modlitbě (ve sv. Petrovi byla dokonce vystavena Nejsvětější svátost a před vstupem stál nějaký místní pracovník a všem vstupujícím připomínal „no photo, just prayer“), navíc v určených časech během skoro celého dne jsou k dispozici zpovědníci znalí různých jazyků (v lateránské bazilice dokonce jeden dominikán zpovídal i česky).

Italské jídlo

Pizza k obědu/večeři, na svačinu zmrzlina tak dobrá a tak velká, že v Česku byste za ni dali tak 500 a jako dezert tiramisu. :)

Zobrazeno 623×

Komentáře

DagmarTerezie

Kdyby byli bývali věděli, jak velkou zbraní růženec je! :)
Díky za supr článek, Majdi :) Doufám, že jste si to náležitě užily! :)

ToB

Přesně! Moje každodenní realita :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz